Pedagogika Montessori

 
 
 
 

Maria Montessori

(narodila se 31. srpna 1870 Chiaravalle v Itálii a zemřela 6. května 1952 Noordwijk aan Zee v Nizozemsku)

Byla promována jako první žena doktorkou medicíny v Itálii. Ihned po studiu se začala zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dne 6. ledna 1907 otevřela Dům dětí určený pro chudé děti předškolního věku. Poprvé začala používat a dále rozvíjela materiál pro smyslovou výchovu vytvořený původně pro děti mentálně retardované, školní materiál k nácviku čtení, psaní a počítání. Dospěla k překvapivému zjištění - dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost, nikoli proto, že ho to dospělí učí.

Následně vypracovala tzv. metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.

 

V Římě se podílela na založení první asociace pro šíření svých metod, které nesly název Opera Montessori. Po roce vydala knihu obsahující výsledky pozorování života dětí, vyšla pod názvem Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků.

Práce Marie Montessoriové není založena jen na teorii. Její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejich prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí jak v předškolních zařízeních a školách, tak i v rodině. Upozorňuje rodiče na závažnost jejich poslání a připomíná, že láskyplným a respektujícím přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti a budoucnost lidstva.

Maria Montessori zastávala názor (a výsledky praxe v těchto typech škol to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava. Vystudovala medicínu, filosofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Po celý život nepřestávala studovat. A sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.

 
 
 

Informační seminář

Pro rodiče a zájemce o Montessori pedagogiku pořádáme informační seminář. Cena je 330,- Kč / osobu , po slevě 500,-Kč / pár. Pro rodiče dětí, které navštěvují Kouzelnou školičku, Kouzelné Montessori Dílničky, kurzy jógy je seminář bezplatný.

Pro více informací nás prosím, kontaktujte.

 
 
 

Základní principy pedagogiky Montessori

Pedagogika M. Montessori je ucelený a propracovaný výchovně vzdělávací program. Základní myšlenky Montessori metody, její principy, jsou provázané. Ačkoli je celý systém starší než sto let, vnímáme ho jako velmi nadčasový.

Hlavní myšlenky

Partnerský přístup, vzájemný respekt a úcta. K dětem bychom se měli chovat tak, abychom nezraňovali jejich lidskou důstojnost. Cesta k vhodnému chování dítěte vede přes společné vytváření pravidel pro soužití ve třídě i ve škole.

U dětí dochází k seskupení všech jejich duševních sil, které vedou k maximální míře pozornosti a opakování činnosti až do „nasycení“ jejich potřeb. Do stavu maximální koncentrace se dítě dostává nevědomě. Vede k prohloubení zájmu dítěte o danou činnost a přináší pocity radosti. Aby k polarizaci pozornosti došlo, je nutné, aby se dítě nacházelo v podnětném prostředí.

 

Připraveným prostředím je myšleno prostředí, které dítě motivuje, nabádá a láká k učení. Jedná se o prostředí, kde se děti mohou svobodně pohybovat a realizovat.

Učitel by měl podporovat nezávislost dítěte, je to první krok v jeho svobodném vývoji. Učitel dále připravuje vhodné prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně, a vybírá podněty odpovídající jejich potřebám. Respektuje individuální vývoj každého dítěte. Dítěti nevnucuje nové činnosti či poznatky, neruší ho při práci, pomoc poskytuje pouze v případě, je-li o ni žádán. Chová se přirozeně, upřímně, trpělivě, hovoří klidným a tichým hlasem. S dítětem komunikuje empaticky, neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí.

Dítě si na základě vlastního rozhodnutí může zvolit co - jaký materiál / učební oblast si vybere, co se chce učit a o čem chce získat další informace, kde - místo, kde bude ve třídě pracovat, kdy - každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu, s kým - může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině.

Fáze senzitivního období ve vývoji každého dítěte přicházejí samy, bez vlivu dospělých. Vychází právě z vývojových potřeb dítěte a vyznačují se výrazným zájmem dítěte o určitou činnost. Dítě je v tomto období nejlépe připraveno a naladěno na zvládnutí určitého problému či učebního postupu.

Smyslem věkově heterogenních tříd je vytvořit dětem ve třídě větší prostor pro kooperaci. Prostředí, v němž může dítě, které je v nějaké oblasti oproti svým vrstevníkům napřed či pozadu, najít partnery mezi staršími či mladšími dětmi. Starší děti si zároveň prostřednictvím pomoci mladším rozvíjí soucit a pečovatelské schopnosti. Dalšími výhodami věkově heterogenních tříd je vzájemné ovlivňování různě starých dětí, čerpání inspirace a rozvoj sociálních dovedností, ohleduplnosti, trpělivosti a tolerance.

Výklad a prezentace nového učiva se provádí, tzv. třístupňovou (třífázovou) výukou. Spočívá ve třech po sobě jdoucích fázích, díky kterým dojde ke komplexnímu pochopení nové látky. Pojmenování, znovuzpoznání a následně aktivní ovládání.

V Montessori prostředí je chyba chápána jako přirozená věc, ke které při procesu učení dochází. Je třeba, aby jí děti vnímali jako součást řešení problémů a zdroj nových poznatků. Každá pomůcka v Montessori třídě izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou kontrolu, aby dítě samo objevilo případnou chybu bez potřeby dospělého. Dítě je schopno řešit problémy samostatně a dochází k rozvoji analytického myšlení.

Učitel se snaží, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával zároveň najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, aby si ho někdo všímal a aby mělo radost a cítilo sebeuspokojení ze své práce; ale neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých potom omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí. Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou.

Systém hodnocení. Zpětná vazba je zaměřená na průběh celé práce a jejím účelem je dát směr dalšímu snažení. Je poskytována během činnosti, učitel jejím prostřednictvím konstatuje současný stav, ve kterém se dítě nachází. Montessori systém není založen na veřejném srovnávání a děti naprosto přesně vědí, ke komu si mohou dojít pro radu. Učitel popisuje individuální pokrok dítěte ve znalostech, dovednostech, jeho osobní úspěchy a co se dítěti nepodařilo. Vychází ze školních prací a svých záznamů o dítěti, které si po celý rok vede.

Metodika práce v pedagogickém systému M. Montessori je rozdělena do pěti základních oblastí (oborů) podle didaktického materiálu: praktický život, smyslová výchova, jazyková výchova, matematika a kosmická výchova. Každé z této oblastí se u nás věnujeme do hloubky.

Praktický život

Aktivity každodenního života, se kterými se všichni setkáváme jsou zde přizpůsobeny dětem. Cílem je získávání praxe a zafixování určitých návyků. Zvládnutím těchto cvičení se děti stávají samostatnějšími a nezávislejšími.

Smyslová výchova

Cílem smyslové výchovy je tedy psychomotorický a sociální rozvoj dítěte. Během procvičování smyslů berou děti do rukou vhodné předměty, prohlíží si je, vnímají je sluchem, čichem, i chutí. Prochází cestou od uchopení k pochopení, získané zkušenosti zůstávají v jejich paměti.

Jazyková výchova

Děti se v rámci jazykové výchovy učí zejména číst a psát. Pro začátek psaní je nejlépe vystihnout „explozi psaní“ – kdy dítě chce samo psát. Zdokonalování jemné motoriky ruky probíhá právě od mateřské školy při práci se specifickými materiály.

Matematika

M. Montessori kladla důraz na smyslový prožitek dítěte, na jeho experimentování, na samostatné objevování a poznávání, neboť to, co člověk sám objeví, nejlépe pochopí a také si zapamatuje.

Počátek matematiky se objevuje ve smyslovém materiálu. Pomůcky jsou zaměřeny nejprve na oblast geometrie, později dítě přechází k aritmetice.

Rozšiřující aktivity – kosmická výchova

Základními pojmy kosmické výchovy jsou celistvost a propojení. Poznatky předáváme dětem v ucelené podobě a veškerý obsah je propojený.

 
 
 

Doporučená literatura

Pro bližší seznámení se s Montessori metodou si Vám dovolujeme doporučit tyto publikace. Některé z níže uvedených knih je možné si zapůjčit z naší knihovny.

Od dětství k dospívání
Tajuplné dětství
Cesta k inkluzi
Education and peace
The secret of childhood
  • MONTESSORI, Maria. Absorbující mysl.
  • MONTESSORI, Maria. Objevování dítěte.
  • MONTESSORI, Maria. Tajuplné dětství.
  • MONTESSORI, Maria. Od dětství k dospívání.
  • HAINSTOCK, Elizabeth G. Metoda Montessorri a jak ji učit doma: předškolní léta.
  • HAINSTOCK, Elizabeth G. Metoda Montessori a jak ji učit doma: školní léta.
  • ANDERLIKOVÁ, Lore. Cesta k inkluzi.
  • HILLEBRANDOVÁ, Vlasta. Ticho, klid, láska a harmonie.
  • LUDWIG, Harald. Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou.
  • RÝDL, Karel. Metoda Montessori pro naše dítě.
  • RÝDL, Karel. Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori.
  • ŠEBESTOVÁ, Věra – ŠVARCOVÁ, Jana. Maria Montessori Aktuálně.
  • ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal.
  • HELMINGOVÁ, Helene. Pedagogika M. Montessoriovej.
  • MONTESSORI, Maria. The Secret of Childhood.
  • MONTESSORI, Maria. The Advanced Montessori Method.
  • MONTESSORI, Maria. Education and Peace.
  • MONTESSORI, Maria. The child in Family.
  • MONTESSORI, Maria. Psychogeometry.
  • MONTESSORI, Maria. The Formation of Man.
  • MONTESSORI, Maria. The Human Tendencies and Montessori Education.
  • MONTESSORI, Maria. Education for Human Development.
  • LILLARD, Paula Polk. Montessori Today.
  • LILLARD, Paula Polk. The Story Behind Genius.
  • SELDIN, Tim E. The Montessori Way.

Dále doporučujeme

 
 

Informační seminář Montessori

Vyplňte prosím své kontaktní údaje, abychom Vás mohli kontaktovat ohledně informačního semináře Montessori.