Připraveným prostředím je myšleno prostředí, které dítě motivuje, nabádá a láká k učení. Jedná se o prostředí, kde se děti mohou svobodně pohybovat a realizovat.

Učitel by měl podporovat nezávislost dítěte, je to první krok v jeho svobodném vývoji. Učitel dále připravuje vhodné prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně, a vybírá podněty odpovídající jejich potřebám. Respektuje individuální vývoj každého dítěte. Dítěti nevnucuje nové činnosti či poznatky, neruší ho při práci, pomoc poskytuje pouze v případě, je-li o ni žádán. Chová se přirozeně, upřímně, trpělivě, hovoří klidným a tichým hlasem. S dítětem komunikuje empaticky, neposuzuje, neodsuzuje, nehodnotí.

Dítě si na základě vlastního rozhodnutí může zvolit co - jaký materiál / učební oblast si vybere, co se chce učit a o čem chce získat další informace, kde - místo, kde bude ve třídě pracovat, kdy - každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu, s kým - může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině.

Fáze senzitivního období ve vývoji každého dítěte přicházejí samy, bez vlivu dospělých. Vychází právě z vývojových potřeb dítěte a vyznačují se výrazným zájmem dítěte o určitou činnost. Dítě je v tomto období nejlépe připraveno a naladěno na zvládnutí určitého problému či učebního postupu.

Smyslem věkově heterogenních tříd je vytvořit dětem ve třídě větší prostor pro kooperaci. Prostředí, v němž může dítě, které je v nějaké oblasti oproti svým vrstevníkům napřed či pozadu, najít partnery mezi staršími či mladšími dětmi. Starší děti si zároveň prostřednictvím pomoci mladším rozvíjí soucit a pečovatelské schopnosti. Dalšími výhodami věkově heterogenních tříd je vzájemné ovlivňování různě starých dětí, čerpání inspirace a rozvoj sociálních dovedností, ohleduplnosti, trpělivosti a tolerance.

Výklad a prezentace nového učiva se provádí, tzv. třístupňovou (třífázovou) výukou. Spočívá ve třech po sobě jdoucích fázích, díky kterým dojde ke komplexnímu pochopení nové látky. Pojmenování, znovuzpoznání a následně aktivní ovládání.

V Montessori prostředí je chyba chápána jako přirozená věc, ke které při procesu učení dochází. Je třeba, aby jí děti vnímali jako součást řešení problémů a zdroj nových poznatků. Každá pomůcka v Montessori třídě izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou kontrolu, aby dítě samo objevilo případnou chybu bez potřeby dospělého. Dítě je schopno řešit problémy samostatně a dochází k rozvoji analytického myšlení.

Učitel se snaží, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával zároveň najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, aby si ho někdo všímal a aby mělo radost a cítilo sebeuspokojení ze své práce; ale neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých potom omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí. Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou.

Systém hodnocení. Zpětná vazba je zaměřená na průběh celé práce a jejím účelem je dát směr dalšímu snažení. Je poskytována během činnosti, učitel jejím prostřednictvím konstatuje současný stav, ve kterém se dítě nachází. Montessori systém není založen na veřejném srovnávání a děti naprosto přesně vědí, ke komu si mohou dojít pro radu. Učitel popisuje individuální pokrok dítěte ve znalostech, dovednostech, jeho osobní úspěchy a co se dítěti nepodařilo. Vychází ze školních prací a svých záznamů o dítěti, které si po celý rok vede.

Metodika práce v pedagogickém systému M. Montessori je rozdělena do pěti základních oblastí (oborů) podle didaktického materiálu: praktický život, smyslová výchova, jazyková výchova, matematika a kosmická výchova. Každé z této oblastí se u nás věnujeme do hloubky.

Praktický život

Aktivity každodenního života, se kterými se všichni setkáváme jsou zde přizpůsobeny dětem. Cílem je získávání praxe a zafixování určitých návyků. Zvládnutím těchto cvičení se děti stávají samostatnějšími a nezávislejšími.

Smyslová výchova

Cílem smyslové výchovy je tedy psychomotorický a sociální rozvoj dítěte. Během procvičování smyslů berou děti do rukou vhodné předměty, prohlíží si je, vnímají je sluchem, čichem, i chutí. Prochází cestou od uchopení k pochopení, získané zkušenosti zůstávají v jejich paměti.

Jazyková výchova

Děti se v rámci jazykové výchovy učí zejména číst a psát. Pro začátek psaní je nejlépe vystihnout „explozi psaní“ – kdy dítě chce samo psát. Zdokonalování jemné motoriky ruky probíhá právě od mateřské školy při práci se specifickými materiály.

Matematika

M. Montessori kladla důraz na smyslový prožitek dítěte, na jeho experimentování, na samostatné objevování a poznávání, neboť to, co člověk sám objeví, nejlépe pochopí a také si zapamatuje.

Počátek matematiky se objevuje ve smyslovém materiálu. Pomůcky jsou zaměřeny nejprve na oblast geometrie, později dítě přechází k aritmetice.

Rozšiřující aktivity – kosmická výchova

Základními pojmy kosmické výchovy jsou celistvost a propojení. Poznatky předáváme dětem v ucelené podobě a veškerý obsah je propojený.